Když vstoupíte do jejího bytu, všude je tu hezky čisto. Paní J. je totiž zvyklá mít své věci pěkně srovnané a uklizené. „K pořádku jsem byla vychovávaná a navíc jsem pořádně vycvičena díky svým dvěma dětem,“ usmívá se. Komunitní chráněné bydlení v Havlíčkově Brodě, jediné zařízení svého druhu na Vysočině, jí dalo v životě druhou šanci. Jak sama říká, je ráda, že tu je.
Diagnóza schizofrenie jí byla definitivně potvrzena ve 24 letech. Už dříve však tušila, že není něco v úplném pořádku. „Všude jsem vídávala kamery a tajné agenty, měla jsem neustále nutkavý pocit, že mě někdo pronásleduje,“ vzpomíná osmatřicetiletá žena. I proto začala brát léky, které jí pomáhají. Během let prý měla jen několik krátkých období, kdy léky nebrala. Třeba při těhotenství.
Ale její život plynul dál, stejně jako všem lidem. Normálně pracovala, závodně tančila a později žila rodinným životem.
„Našla jsem si partnera, později se vdala. Máme spolu dvě děti. Později mi však utekl s milenkou, to byla rána z čistého nebe. Museli jsme s dětmi, kterým je teď deset a osm let, k mé mamince. Tam jsme bydleli více než šest let. Pak jsem ovšem byla hospitalizována v jihlavské psychiatrické nemocnici. V tu dobu toho na mě bylo hodně. V Jihlavě jsem se rozhodla, že se musím v životě nutně odrazit dál a s dětmi se osamostatnit. Proto jsem nakonec odešla ze svého rodného města a přišla sem do Komunitního chráněného bydlení. A za toto rozhodnutí jsem moc ráda,“ podotýká paní J. výmluvně.
Je tu spokojená
V domě na havlíčkobrodské ulici 5.května, kde může najít až na osm let nový domov dvanáct lidí, často dlouhodobě hospitalizovaných, je od začátku března. Má zde svůj malý byt v přízemí, ve kterém je spokojena. Je tu čisto a příjemně.
„Moc se mi tu líbí, našla jsem tu sama sebe. S ostatními klienty vycházíme skvěle a pomáháme si. Personál je tu prakticky neustále k dispozici, ve všem nám moc pomáhají. Získala jsem nový náhled na pracovní trh, našla jsem v Brodě práci v Chráněných dílnách FOKUSU Vysočina,“ vypočítává vesele. A prý si velmi oblíbila i samotné město.
„ Lidé jsou tady moc vstřícní a laskaví, Brod mi přirostl k srdci. V komunitním chráněném bydlení bych ráda byla asi do léta. Pak bych chtěla s dětmi, které nyní žijí u mé maminky, jít do vlastního podnájmu a bydlet s nimi sama,“ dodává sympatická paní J. Ta si po práci ve svém útulném bytečku s chutí dá šálek dobré kávy, nebo pro sebe i ostatní v troubě upeče něco dobrého. Prostě jako každá normální žena v domácnosti.
Vánoce prožije s dětmi
Vánoce bude trávit se svými dětmi mimo Havlíčkův Brod. „Budu mít volno v práci, tak pojedu za nimi. Není to daleko. Stejně je vidím při každé volné chvíli a pořád si voláme. A na Vánoce s nimi se vážně moc těším. Dárky už mám připravené,“ říká a ukazuje do vedlejší místnosti, kde jsou na zemi vyskládané úhledné balíčky.
Všem, kteří cítí, že s nimi není něco v pořádku, vzkazuje: „Je třeba jít včas za lékařem a svěřit se. Nedbejte na to, že to může být třeba nepříjemné. A ani za léky se není třeba stydět,“ podotýká paní J.
Sama se prý s odmítnutím ze strany veřejnosti v poslední době nesetkala. „Ale vadí mi, že nás - schizofreniky - v souvislosti s některými kriminálními případy házejí do jednoho pytle. Je to někdy ponižující. I my přeci žijeme normální život, máme rádi humor a zábavu. Ale snad to přemýšlející lidé chápou,“ říká s nadějí v hlase na závěr.
Na stavbě a vybavení domu, jehož služby provozuje FOKUS Vysočina, za 13 milionů korun se sedmi miliony podílel Regionální operační program Jihovýchod. Další potřebné finance na opravu domu a jeho vybavení poskytlo město Havlíčkův Brod, Kraj Vysočina a dárci FOKUSu Vysočina.