V nedávných týdnech a měsících jsme mohli velmi často a podrobně v mediích sledovat případ onemocnění syna premiéra Andreje Babiše a jeho propojení s diskutovanou kauzou Čapí hnízdo. A jak se na celé dění díváme my?
Předesíláme, že nechceme nijak komentovat konkrétní případ, ale vnímáme jako svou povinnost poukázat na znepokojující vyjádření čelních představitelů našeho státu, která mohou vést k nebezpečnému zobecňování. Celá tato záležitost totiž může výrazně ovlivnit pohled veřejnosti na lidi s duševním onemocněním, na jejich práva i na péči, kterou jim je třeba poskytovat.
Člověk s duševním onemocněním (pokud není soudem omezen k právním úkonům) má právo řídit firmu, plně vykonávat důležité pozice i funkce. Je schopen vypovídat před soudem či poskytovat policii potřebné informace, zkrátka může konat tak, jako každý jiný člověk. Je i přes své onemocnění odpovědný za své činy a ani není možné ho omezovat na jeho právech.
Řada lidí mezi námi trpí různými nemocemi. Depresí, diabetem, rakovinou a mnohými dalšími, které působí bolest, strádání a omezení v běžném životě. Přesto přece nikdo z nás neuvažuje o tom, že takto nemocní nebudou moci až do konce svého života smysluplně žít ve své rodině, se svými přáteli a blízkými. Neuvažujeme o tom, že je nutné je izolovat, dokud se zcela nevyléčí. Naopak víme, že potřebují naši podporu, důvěru a naději, že dokáží žít i se svou nemocí a nebudou za to ještě více stigmatizováni či odstrkováni.
A tak je to i s lidmi s duševním onemocněním. Pomocí v jejich úspěšné léčbě rozhodně není izolace, omezování práv či zříkání se odpovědnosti. A právě tak mohou některá vyjádření politiků v diskutované kauze působit. Pomocí je důvěra, pocit bezpečí, přístup k profesionální sociální a zdravotní péči i pochopení odborné i laické veřejnosti.
Neradi bychom, aby celá kauza směřovala k větší izolovanosti lidí s duševním onemocněním nebo jejich stigmatizaci.
To by byl velmi špatný konec celého případu.